Slavnostní koncert pro Lidice - 13. června 2014
V pátek 13. června 2014 zazněl ve středočeských Lidicích jako součást dvoudenního programu k připomenutí a uctění památky obětí 72. výročí vypálení Lidic fašisty v době heydrichiády Slavnostní koncert pro Lidice, a to jako vyvrcholení jarního turné našich koncertů Pocta slavným Čechům k roku české hudby 2014 v rámci cyklu Krása českého umění. Pietní tematický koncert s průvodním slovem připravila agentura ART & MANAGEMENT ve spolupráci s Památníkem Lidice pod vedením jeho ředitele Dr. Milouše Červencla. V programu vystoupili pěvci Vladimír Doležal, Barbora Perná a Dana Šťastná, na housle hrál Miroslav Ambroš a na klavír Zuzana Ambrošová, průvodní slovo koncertu obstarala Dr.Světlana Patáková Boučková, úvod a závěr koncertu moderovali Dr.Jiří Vaníček a Marie Retková.
Naši státní hymnu přednesly dětské pěvecké sbory Sluníčko, Duha, Červánek, Canzona a Pěvecký sbor Gymnázia Dr.Karla Polesného ze Znojma, které řídila Anna Holeyšovská.
Vzácnými hosty večera byli paní Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu PČR, starostka Lidic paní Veronika Kellerová a zahraniční hosté. Jak tyto dvě významné dámy veřejného života a zahraniční hosté, tak i celé lidické publikum včetně lidických žen a dětí nejen že odměnili účinkující vřelým potleskem, poděkováním a pochvalou bezprostředně po skončení koncertu, ale zároveň byli všichni dojati jak celkovou atmosférou večera a vyzněním koncertu, tak tím, že přítomné lidické ženy a děti zpívaly společně s interprety krásné a dojemné Lidické písně, při nichž pamětníci vzpomínali se slzami v očích na chvíle, kdy se těmito písněmi povzbuzovali ve snaze o přežití v koncentračních táborech, kde skončili v důsledku lidické tragedie, a které se jim i díky síle těchto písní, podařilo přežít.
Při Dvořákově árii Rusalky – Měsíčku na nebi hlubokém opravdu svítila na obloze Luna nejen v plné kráse, ale dokonce v úplňku, což v přírodním prostředí lidického amfiteátru na nádvoří před Glorietem působilo až mysticky. Na závěr zazněl trojzpěv Aby nás Pánbůh miloval a to bylo jistě přání všech přítomných. A i když jim byla zima, protože po dnech tropických veder došlo k prudké změně počasí, doprovázené větrem, který chtěl účinkujícím odnést noty do open airu, a také k drsnému ochlazení, koncert se natolik líbil, že lidé statečně vytrvali až do konce, aby si nic nenechali ujít.
Závěrem slavnostního večera po skončení koncertu byla tradiční pieta za lidické rodiny, které utrpěly při vyhlazení Lidic ztráty nejtěžší - když se po setmění postupně rozsvěcela světla na místech vypálených domů a četla se jména nacisty zavražděných lidických dětí a věk, kdy jim předčasně násilně skončila jejich pozemská pouť , byli mnozí přítomní dojati k slzám a všem šel mráz po zádech…… Tak silné emoce si nikdo, kdo tam nebyl, asi nedokáže představit…..
Velice nás potěšily výhradně pozitivní ohlasy ze strany přítomného publika a lidických žen po koncertu, za které všem velice děkujeme, které nás zavazují a moc si jich vážíme:
Vážený pane řediteli,
děkuji za přeposlání milého textu.
Také ve škole jsem dnes ráno přijímala velice krásná hodnocení pátečního důstojného a skvostného koncertu od rodičů mých žáků. Stejně tak od nich zaznívala slova díků za to, že děti mohly a směly v jeho úvodu v Památníku Lidice zpívat, což naprostá většina považuje za čest. Společně s dětmi si váží skutečnosti, že mohly vystoupit na stejném pódiu, jako jejich pěvecké vzory. Dokazuje to i malá zajímavost, kdy rodiče přivezli dítě přímo z letiště, když se vraceli z dovolené. V PL se k nim přidalo celé příbuzenstvo a všichni setrvali po namáhavé cestě, dokud koncert neskončil. Také většina ostatních dětí měla v doprovodu další rodinné příslušníky. Z toho co vím, byli hudbou nadšeni.
Za sebe, žáky i jejich rodiny děkuji, že jsme směli být u tak důstojné a krásné záležitosti, kterou byl páteční večerní koncert s úchvatnými výkony účinkujících.
S pozdravem
Anna Holeyšovská
P.S. Víte, hudba tak lezla pod kůži, že při čardášové melodii jsem pohlédla na zvukaře, pana Knora, který stejně jako já, neudržel své nohy a ruce ... Ale bylo to jen chvilku, jen jsme na sebe mávli, opravdu a bylo štěstí, že jsme stáli úplně vzadu, až za všemi diváky...